Cunewaldské údolí

Uprostřed Hornolužické vrchoviny mezi Bautzenem (Budyšínem) a Löbau leží v idylickém údolí horských pásem s vrcholy Czornebohem 561 m n.m.) a Bielebohem (499 m n.m.), jež jsou opředeny pověstmi, obec Cunewalde. V roce 1222 byla průkazně zmíněna poprvé. Počátky bychom mohli hledat daleko dříve. Jisté však je, že Cunewalde leželo na trase zvané „Brettstraße“ mezi Bautzenem a českým Cvikovem, která existovala již v roce 1004.

Vlastní osídlení proběhlo ve 13. století, když franští a durynští osadníci hledali nad Saskem v Lužické vrchovině novou vlast. Kolonisté přicházeli v dlouhých proudech vystěhovalců se svým veškerým skrovným majetkem. Našli úrodné pastviny, křišťálově čistou vodu a lesy s bohatým lesním porostem ke stavbě svých prvních domů. Usídlili se podél vesnického potoka dlouze se vinutého; směrem k severním a jižním kopcům po obou stranách „cunewaldského povodí“ začali obdělávat půdu. Každý osadník dostal úzký pruh země (lán), který mohl být až 2,5 km dlouhý. Sahal od selského dvora většinou až k hřebenu granitových kopců; Cunewalde se tak stalo typickou obcí uprostřed lesů a lánů.

Válečnými střetnutími bylo Cunewalde bezprostředně jen málo dotčeno. Avšak v době válek, bojů a nakažlivých nemocí lidstvo rovněž trpělo. V letech 1631 až 1633 zkosila morová nákaza polovinu tehdejšího obyvatelstva. Za Sedmileté války, která vyvrcholila v roce 1758 bitvou u Hochkirchu, využil rakouský generál Daun cunewaldského údolí jako skrytého nástupního prostoru vojska a překvapil Prusy náhlým útokem.

Téměř polovinu tisíciletí se obyvatelstvo zabývalo pouze zemědělstvím, které společně s lesnictvím zajišťovalo stoupajícímu počtu obyvatel existenci. Zlom nastal po Třicetileté válce, kdy se začala rozvíjet řemesla. Zásluhou českých exulantů zakotvilo v Cunewalde plátenictví, jehož produkty měly pozoruhodnou kvalitu a nejlepší pověst široko daleko. V mnoha domech seděli mladí i staří od rána do pozdního večera u ručního tkalcovského stavu – ovšem mzda za jejich práci byla skrovná.

Koncem 19. století vytlačila domácí tkalce neporazitelná konkurence, vyvinul se textilní průmysl. Cunewaldští podnikatelé byli současně prvními v Horní Lužici, kteří postavili větší tkalcovské haly a obstarali moderní techniku. Pod tlakem tohoto velice bouřlivého vývoje se začala rozvíjet a budovat doprava. Zvláštním mezníkem byla stavba železniční trati Großpostwitz – Cunewalde a do Horního Cunewalde (1890). Spojení do Löbau bylo propojeno až v roce 1928. Celá trať je však již od roku 1998 mimo provoz.

Cunewalde je obec, která svou zeměpisnou členitostí poskytuje mnoho zvláštností. Se svými 2661 hektary patří mezi největší, svojí jedinečnou údolní polohou je jednou z nejkrásnějších v celé Horní Lužici. Na úpatích kopců leží části obce založené v různých dobách.

Místníčást: Schönberg
Schönberg u Herrensbergu – průkazně zmíněn již v roce 1222, když rytíř Hecelín z Cunewalde prodal vesničku kapitulnímu dobročinnému ústavu. Schönberg zůstal samostatnou obcí až doroku 1976.

Místníčást: Weigsdorf-Köblitz
V roce 1320 je v Bautzenu vystaven lenní list Petru von Koppernitz.
Ten koupil k Weigsdorfu obce Köblitz a Schönberg. V roce 1454 existuje průkazná zmínka jako „Wiegensdorf“. V roce 1905 došlo ke spojení obou částí na obec Weigsdorf-Köblitz, do té doby vždy Weigsdorf s  Köblitzem.
V roce 1999 sesloučily Cunewalde a Weigsdorf-Köblitz v  obec Cunewalde.

Místní část: Halbau
Halbau u Hochsteinu – založeno asi roku 1550.
Tato část obce leží v půvabném východním cípu Cunewalde na okraji lesa.

Místní část: Klipphausen
Klipphausen u Czornebohu – v roce 1681 zde cunewaldský statkář Wolf Rudolph von Ziegler a Klipphausen usídlil 15 exulantů z českého Slezska. Zůstal nádherným kouskem země nacházejícím se za 340 let starým „dřevěným mlýnem“ (pilou).

Místní část: Zieglertal
Zieglertal u Bielebohu – Friedrich Wilhelm von Ziegler a Klipphausenu dal v roce 1781 podnět k založení místní části odlehlé od centra obce. Dále je Cunewalde známé svým kostelem. Velkolepá barokní stavba byla zcela dokončena v roce 1793, doznala od té doby několik přestaveb a renovací, jakou byla stavba nové věže (61 m). Se svými 2632 místy k sezení a 3 emporami je největším venkovským kostelem Německa. Jedinečnou atmosféru vytváří řada světel konfirmandů v průběhu bohoslužby na Štědrý večer.

Obzvláště krásné jsou početné hornolužické hrázděné domy, které tvoří značnou část ze 400 památkově chráněných budov. Láskyplně udržované domy svědčí o umění a zručnosti cunewaldských stavitelů.

Úzce je s Cunewalde spjat život a dílo básníka Wilhelma von Polenze (1861-1903). Ve svém nejznámějším románu „Der Büttnerbauer“ (Bednář) líčí spisovatel, který se v Cunewalde narodil a také zde působil, úpadek selské rodiny. Pranýřuje svůj vlastní šlechtický stav, jeho neschopnost k řešení společenských problémů. Další romány, nesčetné básně a povídky patří k životnímu dílu básníka, který si přátelsky dopisoval se Lvem Tolstým. V Polenzově muzeu je vystavena jeho literární pozůstalost.

Cunewalde dnes může nabídnout vše, co lze očekávat v malém centru. Drobné a střední podniky, dvě nové průmyslové zóny, početné živnostenské provozovny. Několik lékařských ordinací, zubní lékaři, zařízení péče o zdraví, domov důchodců. O aktivitách občanů svědčí 25 spolků, skupina rodáků, soubor pozounistů, dechovka, 125-letá požárnická tradice – ti všichni projevují každodenní angažovanost.

And so you find Cunewalde!